Jak to všechno začalo

Jak to všechno začalo?

Už jako malý kluk mě fascinovalo cestování a outdoorové aktivity, být v pohybu, na cestě a nechat se překvapovat novými místy a zážitky, které třeba ani nebyly v plánu. Měl jsem blízko k aktivitám, které umožňují být v přírodě i po více dní. V mém případě hlavně horolezectví a občas i sjíždění řek. U obou těchto činností vezete, či nesete vše s sebou a co nemáte, to nemáte. Nevíte, kam se dnes dostanete a kde budete spát, co vám připraví počasí a spoustu dalších nejistot, které vás nutí neustále se přizpůsobovat a reagovat na nově vzniklou situaci. Máte sice nějaký plán, ale snažíte se ho přizpůsobit aktuální situaci. I cestování karavanem, jakožto trávení volného času, mi přijde samo o sobě přirozenější, než když máte vše přesně ,,nalajnované,, ,např. od cestovní kanceláře. Protože věci často neprobíhají dle plánu a život sám o sobě je plný nečekaných změn. Kdo se nebojí tuto skutečnost přijmout a považuje ji za přirozenou součást života, takové to koření, ten může v karavaningu nalézt svobodu pohybu a souznění s okolím, kterou lze těžko popsat. Naučil jsem se neočekávat příliš mnoho a většinou se mi dostávalo více, než jsem čekal.

Příchod dětí

S příchodem dětí nastaly otázky, jak by šlo naše cestování přizpůsobit i jim. A tak jsme stan a spaní v autě vyměnili za karavan. Osobně nic proti stanu nemám, strávil jsem v něm mnoho let volnočasových aktivit, včetně cestování, ale přece jen už mám nějaký věk a hlavně sezóna s karavanem nikdy nekončí. Navíc při dnešních možnostech výbavy máte veškeré zázemí i komfort neustále sebou.

Pořízení karavanu

Samozřejmě vše nešlo tak rychle. Tři roky jsem se díval po inzerátech, sbíral zkušenosti a rady od těch, co už karavanem cestují, ať už z řad kamarádů či z internetu. Měl jsem také možnost si několikrát karavan půjčit a vyzkoušet si, co by nám s rodinou vyhovovalo a čím vším karavan případně dovybavit. V neposlední řadě se i připravit na větší finanční výdaj.

Postupně jsem se z karavanů za 60 000 Kč dostal až na 250 000 Kč. Rozhodl jsem se sáhnout na "nedotknutelné" finanční rezervy + na karavan už něco našetřeno bylo a zbytek jsem se rozhodl raději si půjčit

Karavan jsem chtěl pořídit nový a v záruce, nemuset řešit opravy a nemít strach odcestovat někam dál a čekat, až se něco "rozsype" na zrovna nejméně vhodném místě. I to je důvod, proč jsme se nebáli cestovat do zahraničí. Dosud v novém karavanu za necelou sezónu jsme strávili již 70 nocí a procestovali 6 států.

Avšak hlavní důvod koupit nový karavan se zrodil až v průběhu hledání. Nedařilo se mi najít karavan dle mojí představy s příslušnou výbavou. Dále obava, že vzhledem k mým nedostatečným zkušenostem, neodhadnu jeho technický stav. Nyní jsem za toto rozhodnutí rád.

Vyzvednutí karavanu a první cesty...

Pak se narodil syn a já už nevázán doma si mohl jet vyzvednout připravený karavan a my už se těšili, jak po šestinedělí vyjedeme. Byly z toho nakonec jen tři týdny, déle jsme nevydrželi čekat.

Za půl roku čekání od objednávky jsme měli již naplánovanou řadu cest nejrůznějšího charakteru a zbyla jen otázka:" Kde je až hranice cestovaní s takto malými dětmi? Kdy to pro děti bude ještě zábava a zároveň i pro nás?

S jedním jsem ale počítal už dopředu a měl v tom jasno. Děti jsou nyní neoddělitelnou součástí našeho života. Tato etapa nebude trvat věčně a my si ji chceme užít dřív než pomine jako každá věc. Dávno jsem opustil myšlenku " Teď se budu věnovat sobě, pak se zase budu věnovat rodině". Věci s dětmi už nelze dělat stejně jako před tím, kdy jsme byli s manželkou jen dva. Jdou dělat také, ale jinak. Nám se to podařilo a nemáme pocit, že bychom o něco přišli. Právě naopak.

Každá cesta něco stojí a teď nemyslím jen finanční stránku, ale plánování a nervy před odjezdem a občas i na cestě, když momentálně děti nesdílejí radost z cesty jako vy. Ale celkový přínos pro celou rodinu je jednoznačně pozitivní a my už si život bez karavanu ani nedovedeme představit.