Velká cesta do Albánie - 1.část

Při poslední cestě do Chorvatska jsme skaravanem po premiérové plavbě trajektem, na Ostrov Hvar, pokračovali dále na poloostrov Pelješac. Je možné použít trajekt přímo z Chorvatského Ploče do přístavu Trpanj, avšak vzhledem k ceně za trajekt jsem se rozhodl dojet na Pelješac po pevnině. To však obnášelo projet část Bosny a Hercegoviny. Poprvé s trochou obav jsme se ocitli s karavanem mimo EU.  I za tu krátkou cca 25 kilometrovou část Bosny na nás dýchl orient a dostavila se touha po větším dobrodružství než doposud.

Zrodila se myšlenka zkusit dojet až do Albánie přes Černou Horu. Času už však nebylo a tak jsme se koncem června vrátili domů. Zároveň jsem chtěl uskutečnit to, co jsem si už kdysi předsevzal. Vzít děti k moři alespoň 2x za sezónu. Finance se však krátili, vzhledem k našim téměř každo víkendovým karavanovým výjezdům a tak se vidina další větší cesty vytrácela. Nakonec jsem tento plán téměř ,,odpískal,, . Až na popud Lucky, že by jsme mohli zkusit tu Albánii jsem si řekl, že když sáhnout na finanční rezervy, tak jen za něco, co bude stát za to. A tak počali přípravy a shánění informací na cestu do Albánie.

Vzhledem k tomu, že máme malé děti, itinerář cesty byl jasný. Dojet do Albánie za co možná nejkratší dobu. Doporučovaná trasa vzhledem k bezpečnosti, jak na stránkách ministerstva zahraničí, tak v cestovních kancelářích i na soc.sítích, byla ČR-Slovensko-Maďarsko-Srbsko-Makedonie-Albánie. Jenže je to dál a i dle mapy se jevila jako mnohem delší. Proto na popud jednoho cestovatele z facebooku, který jezdí pravidelně do Albánie a doporučoval trasu přes Kosovo, jsem se rozhodl zvolit tuto cestu.

Když jsem se v ČR zmínil, kam chceme jet a navíc s dětmi (4r + 1r), tak jsme v očích přátel, kamarádů a rodiny asi působili jako sebevrazi. Když jsem následně dodal, že chci projet přes Kosovo, tento dojem vše dovršil. Začaly se ve mně dostavovat pochybnosti, zda moje vlastní ambice nejdou na úkor rodiny. Jestli už to není až příliš vypravit se s dětmi do míst, které u nás zrovna nemají pověst bezpečných destinací. Naštěstí mě v tom moje manželka Lucka podpořila a nakonec možná ona měla zásluhu na konečném rozhodnutí, že pojedeme.

Nastalo každodenní shromažďování informací ze sociálních sítí, facebooku a cestovních kanceláří. Všude se objevovali nepřesné či mylné informace. S blížícím se termínem odjezdu, jsem vše uzavřel s pocitem, že vím snad vše důležité a zbytek ukáže až cesta. Každý stát na této cestě, kde jste navíc mimo EU, mám svá specifika. Jaké doklady jsou potřeba. Čím se dá platit, kde po cestě spát, kde se vyhnout klasickým hraničním přechodům vzhledem k čekacím dobám. Zda je cesta průjezdná i pro obytný přívěs atd… . V neposlední řadě nelze použít mobilní datový roaming vzhledem k cenám. Musím říct, že jsem už i já odvykl od bezproblémového přístupu k internetu v EU. Zvykl jsem si při těchto delších cestách mít přibližný plán, který však nikdy nevyšel J. Konečná trasa a místa kam dojedeme, se ukáží až na základě toho, jak se nám kde líbí. S ohledem na počasí, stav dětí atd.. . Není problém mrknout do mobilu a vyhledávat informace třeba jeden den dopředu. To však zde za hranicemi EU není možné a tak je nutné vše naplánovat více dopředu na ,,offline,, cestování. Ale musím říct, že to je mnohem větší dobrodružství. Vrací to vzpomínky na doby dávno minulé, kdy jsme takto s rodiči cestovali do bývalé Juhoslávie, byť né s karavanem.

Vyjíždíme

Vyráželi jsme časně ráno, ale i tak než dojedeme pro karavan, dopustíme plné nádrže, zahákneme a zkontrolujeme na jízdu, je téměř 9h. Vyrážíme. I když je karavaning o pohodě cestování, jelikož jsme soběstační a nemusí se spěchat, trochu nás tlačí čas. Abych dojel do Albánie do 3 dnů vím, že musím dojet minimálně někam hlouběji do Srbska. Pokud bych skončil ještě v Maďarsku, mohla by se cesta vzhledem k nečekaným budoucím komplikacím protáhnout na 3 noci a to jsem nechtěl.

Měli jsme v plánu spát hned za hranicemi v Srbském kempu. Avšak logisticky jsem věděl, že potřebujeme první den dojet mnohem dál. Bylo jasné, že někde budeme muset spát nadivoko a z toho jsem měl opodstatněné obavy. Nedoporučuje se v Srbsku přespávat na benzínových pumpách, nebo v noci zastavit na odpočívadle bez benzínových stanic, byť jen na chvíli. Zloději mohou uspat celou posádku narkotizačním plynem a po-té bez problémů vykradou celý karavan. Máme sice integrovaný narkotizační alarm pro tyto případy, ale i tak. Není to poprvé, co jsme spali nadivoko, ale já toho nikdy moc nenaspím. Vezu celou rodinu, tak jsem ve střehu. Už jsme zažili, paradoxně v ČR, že nám v noci někdo bral za kliku a venku tma jak v pytli. Jelikož jsem vědět, kudy budeme muset cestou do Albánie projet, poprvé jsem sebou vezl i ,,něco na obranu,, jako krajní řešení. Bylo to dilema, jelikož pokud by to celní kontrola objevila, měl bych asi hodně velký problém. Je to všude zakázané. I třeba v Rakousku, ale bezpečnost rodiny je na prvním místě a tak jsem to riskl. Musím však říct, že se spalo lépe. Nikde jsme však nezažili pocit ohrožení. Představa o těchto zemích je u nás, jak už tradičně díky médiím, mnohem horší, než je skutečnost.

Téměř po tmě na dálničním obchvatu Bělehradu jsem věděl, že už budu muset zastavit. S ohledem na únavu a stav dětí. Avšak základní bezpečnostní pravidlo nespat poblíž velkých měst mě přimělo pokračovat ještě dál. Najednou jsme viděli u dálnice na parkovišti stát několik karavanů. Ihned jsem uhnul na sjezd. Po příjezdu se ukázalo, že je to půjčovna karavanů, kde není možné nocovat. Snažil jsem se hlídači vysvětlit, že  dál už nedojedu. Nerozuměl však ani slovo. Nakonec, když ze mě vypadlo slovo ,,kaput,, tak pochopil a pustil nás přes závoru. Za 5 EUR a 1 pivo jsme mohli přespat. Jelikož to však byla zřejmě jen jeho dobrá vůle, už ráno dle domluvy stál v 6h před karavanem a nervózně popocházel. Měl asi obavy, že přijede majitel půjčovny J. A tak jsme vyrazili dál.

Pokračovali jsme po dálnici až do města Niš, kde jsme poprvé za celou cestu uhnuli z dálnice a zamířili směrem ke hranicím Kosova. Logisticky mi vycházelo již doma další přenocování někde  v Kosovu. Nejlépe v kempu. Jelikož jsem však žádný nenašel a ani aplikace park4night nenabízela vhodné spaní, vznesl jsem ještě před odjezdem dotaz na facebookovou skupinu ,,Český, Slovenský a Polský turista v Albánii,, . Zde jsme našli nejvíce informací, byť i zde se objevovali nepřesné či nepravdivé informace. Očividně místní znalec Albánie, který zde jezdí již po několik let odepsal, že v Kosovu žádné vhodné kempy nejsou.

Tak jsem byl opět rozhodnutý jet až kam nás cesta dovede a pak se uvidí. A tady začínal ten pravý karavaning, který jsme až doposud nezažili a který nás provázel po celou cestu. Možnost zastavit a spát kdekoliv. Jet tak trochu do neznáma. S obavami, ale s očekáváním, jaké to tam skutečně bude. Staří karavanisti by mohli vyprávět o podobném způsobu cestování v dřívějších dobách, kdy to šlo asi všude. Dnes už je to spaní a stání nadivoko v EU trochu problém.

Po odbočení z dálnice se až doposud dobré cesty začali rychle zhoršovat. Jízda se znatelně zpomalila. Možná 50km před hraničním přechodem ze Srbska do Kosova, začala silnice připomínat tankodrom, kde místy nebylo možné jet ani 30km/h. Vlivem velkých nerovností se mi dokonce poprvé postupně vyšroubovala zadní stabilizační noha u karavanu a škrtala občas o silnici. To jsem však zjistil až na hranicích. Dále cesta začala připomínat pohraniční demilitarizovanou zónu bez lidí a prakticky bez provozu. Když jsem řekl Lucce, že zastavím na záchod, s obavami prohlásila, ať raději nezastavuju a dojedu to až na hranice.

Po příjezdu na hranice jsem měl dojem, že auto s obytným přívěsem zde asi nevidí často, nebo možná ještě neviděli J. I když před námi nikdo nebyl, trvalo cca hodinu vyřízení všech formalit. Proběhla i kontrola karavanu třemi celníky. Když jsem jim otevřel i koupelnu prohlásili ,,mobil hotel,, , zasmáli se a odešli. Začala se však komplikovat situace s pojištěním vozidla. Kosovo jako jediná země na cestě neuznává zelenou kartu a na hranicích je nutné si sjednat pojištění. To jsem věděl. Když však uvnitř sedící celník prohlásil auto 15EUR + 80EUR karavan, bylo po srandě. Dočetl se totiž v TP lámanou češtinou,,speciální vozidlo,, . Po dvaceti minutách anglické konverzace se mi ho podařilo přimět zvednout ze židle a jít se podívat na to ,,speciální vozidlo,, . Stálo za rohem. Když ho uviděl prohlásil 5 EUR. Asi nerozuměl slovu karavan. Dále požadoval pivo Plzeň. Jestli prý nevezu. Nabídl jsem mu, vybaven na tyto situace, pivo jiné značky. A to Budweiser. Plzeň jsem neměl, tak odmítl, že to není České. Když jsem mu řekl, že je České, tak řekl OK a my jsme konečně mohli pokračovat na území ,,obávaného,, Kosova.

Obávaného jsem dal schválně do uvozovek. Zde se projevuje síla negativních neopodstatněných informací z medií. V Kosovu, jako v jediné zemi na cestě mimo EU jsem se cítil jako na západě. Nové silnice, nové dálnice evropského typu (nejlepší na celé trase včetně EU), nová výstavba. Oproti ostatní zemím celkem čisto. To bylo asi největší překvapení. Úplně mě to vyrazilo dech. Tato země by mohla jít rovnou do EU, nebo alespoň centrální oblast. Samozřejmě jsou zde i  horské oblasti někde na severu , prý né zcela pod kontrolou státu. Zde to prý je nebezpečné. Neplatí zde třeba ani zdravotní pojištění, což sami pojišťovny uvádějí. To se nás ale netýkalo.

Způsobili jsme i nadšení na dálnici pro jednoho mladého kosovského Albánce, který nemohl uvěřit, že vidí v Kosovu na dálnici český obytný přívěs. Po jeho nekončící gestikulaci a troubení jsem zastavil na odpočívadle a s opatrností stáhl okno, co potřebuje. Mluvil anglicky i trochu česky. Po opadnutí prvotních obav, kdy bylo jasné, že nejde o pokus mě okrást, jsem vystoupil ze zamknutého auta a dali jsme se do řeči.¨

Vyprávěl, že bydlel dlouho v Praze a jezdil i do Olomouce, jelikož poznal mou poznávací značku Moraváka. Znal dokonce v OL i některé ulice a restaurace. Zajímavá náhoda.

Cesta přes Kosovo probíhala svižně a my později odpoledne překročili bez větších problémů hranici do Albánie. Zde jízda po nově zbudované dálnici připomínající Rakouské dálniční průsmyky byla velkým zážitkem. Zatím bez placení. Mýtné brány i odpočívadla byly ještě ve výstavbě. Vzhledem k pozdní odpolední době a nastupující únavě mi bylo jasné, že do místa předpokládaného přenocování, vytipovaného na  aplikaci park4night, dnes nedorazíme. A tak jsme zastavili nedaleko za hranicemi na krásném dálničním odpočívadle s benz.pumpou, restaurací a dětským hřištěm. Po dotazu personálu restaurace nebyl problém přenocovat zdarma na parkovišti. Dali jsme si tedy ze slušnosti kafe a děti se před spaním mohli zabavit na dětském hřišti hned u restaurace.

Ráno jsme si dali znovu ,,povinně,, za bezplatné přenocování kávu v restauraci a vyrazili dál s předpokladem dnes dorazit do kempu u moře.

Praktické informace:

Průjezd Slovensko - online nákup dálniční elektronické známky, v našem případě měsíční. Do 3,5t soupravy auto, karavan, stačí pouze na auto. https://eznamka.sk/selfcare/purchase

Průjezd Maďarsko - online nákup dálniční elektronické známky, v našem případě měsíční. Do 3,5t soupravy auto, karavan, stačí pouze na auto. https://www.virpay.hu/index.html

Průjezd Kosovo – v Kosovu neplatí zelená karta. Na hranicích je povinnost sjednat pojištění vozidla. Nás to stálo 15eur auto + 5 eur přívěs. Tato cena platí na 15 dní, méně to nejde, ale lze přikoupit dny. Dále se za dálnice už nic neplatí. Pokud jedete na občanku, uznávají pouze novou verzi s elektronických čipem.
!! Pokud se chcete vrátit z Kosova přes Srbsko zpět, musíte do Kosova ze Srbska vstoupit na cestě tam. Jinak vás na hranicích na zpáteční cestě nepustí. To může nastat v případě, že jste cestou tam jeli třeba přes Makedonii a tudíž nemáte v pasu razítko, né starší jak 90dní, s datem vstupu ze Srbska do Kosova !!

Kromě Albánie lze všude platit platební kartou. Čerpací stanice, mýta. Je to vzhledem k mnohdy nevýhodným kurzovým přepočtům nejvhodnější způsob. Dále jsme vezli už jen eura pro případ, že by karta selhala a pro platby v Albánii. I v Albánii lze sem tam zaplatit kartou, ale nelze na to spoléhat. Pro místní nákupy je dobré směnit eura na jejich leky (místní Albánská měna).
Průjezd mimo Kosovo je možný i na obyčejný  OP nebo pas.

Dále, pokuj jedete firemním vozidlem, je nutné mít notářsky ověřenou plnou moc i v anglickém překladu, od majitele vozidla, že máte svolení k použití vozidla. Jinak se vystavujete riziku zabavení vozidla při zpáteční cestě na hranicích. Po mě ho však nikde nechtěli.

Navigace – nejlepší zkušenost byla s orientací pomocí offline map na seznamu.cz.
Pro nouzovou situaci jsem měl na 1 měsíc/50kč zaplacenu aplikaci park4night pro offline použití.

Úplatky – doporučuji si sebou vést cca 10-15 piv, nejlépe Pilsner, jako případnou odměnu za pomoc na cestách od místních, nebo na hraničních kontrolách.